Vyletování a focení na Taiwanu

Ahoj! Jak se vám daří? Co plánujete podniknout během podzimních prázdnin?
Já jsem si konečně se Sashou našla čas na tok abychom se podivaly do zoo. Krásná a velká! Taipei Zoo je konečná stanice metra a odtamtud si potom můžete vzít lanovku a vyjet do hor. Neváhaly jsme ani chviličku a samozřejmě jsme lanovkou až na vrcholek musely dojet. Vzhpedem k tomu, že už bylo kolem páté a tady se stmiva dost brzo, byl to krásný pohled na zapqd slunce a celou Taipei. Když dojete lanovkou až nahoru, máte dvě možnosti. A to, buď pojedete rovnou dolů, a nebo můžete jít nekolik km na druhou stranu hory a vzít si jinou lanovku. Je tam udělaná pěkná stezka a všude jsou kavadny, cajovny, malé obchůdky a restaurace s výhledem na hory nebo Taipei. My jsme si vybraly možnost projít se horami a dolů jet až tou druhou lanovkou. Krásná procházka to byla, to jo, ale připadalo nám to jako nekonečná cesta, k tomu všemu už byla tmá jako v pytli a skoro nikdo nešel naším směrem, ba naopak. Potkaly jsme spoustu lidí, co šlo ještě před chviokou před námi a v půlce cesty to vzdali, ze je to moc daleko. My jsme si ale pořád rikaly, že je lepší dojít na druhou stranu, než se vracet, protože jsme opravdu viděly, že jsme v půlce( a ikdyby ne, pořád jsme to chtěly dokázat!!) Nakonec po hodině a něco jsme konečně došly k druhé lanovce a celé štěstím bez sebe jsme běžely do schodů. Za tuhle strašidelnou procházku nás ale čekala krásná odměna. Totiž, když jsme jely dolů, byla ještě větší tma a výhled na Taipei osvetlenou vsema možnýma světýlkama, to nám za to vážně stalo!

Včera jsme měla fototesty a ano, budu fňukat a stěžovat si. Nechapu proč, ale fototesty tady jsou vážně strašný! Dokonce horší než jakýkoliv job. Když máte fototesty u nás, je to rychlý, svižný a za 4 hodiny máte fotek habaděj. Ale tady?! Tady je to naprosto pomalé, nudné a hrůza! Včerejší fototesty trvaly 10 hodin. Vlasy mi zničili víc, než na jakémkoliv jobu a fotky? Fotek jsme teda taky moc neudělali. Každopádně doufám, že aspoň těch pár fotek bude stát za to a nestravila jsem celou hezkou neděli někde v prdeli na testech, které mi pak budou na... k ničemu.

Dneska mám job až od půl 6 večer a končit bude až v půl 10, což me trošku zabolelo u srdíčka, že je to až tk pozdě:D ptáte se proč? No prostě jsem zvykla chodit brzo spát, i doma chodím spat brzo. Ale je to práce pro síť obchoďáků, což je na druhou stranu fajn, ne? Minulý týden jsem s nima už focení měla a dneska se bude fotit nějaká obálka, asi. Tak mi drzte palce, já jdu že sebe udělat něco normálního a půjdu do agentury:)

Focení pro Life 8 clothing, později jsem pro ne točila i video

 backstage z focení

 v pozadí Guanyin Mountain

 Královská snídaně

Temple na vrcholku hory

Vy se užívejte prázdniny a ať vám vyjde počasí!!:) a koukněte třeba na Instagram

jídlo na Taiwanu!

Ahojte, napadlo mě, že by vás mohlo zajimat, jak se stravují na Taiwanu. Rozhodně nečekejte nic suprextra zdravého:( Co se jídla na Taiwanu a vůbec v Číně týká, všechno je smažené, mastné a nezdravé. Přijde mi, že oni si jídlo vůbec neuzivaji a jedí jen proto, že to potřebují k životu. Všichni jed. Ve spěchu, pomalu na klíně a moc je ani nezajímá, co jedí. Co mi vadí je, že se docela často stává, že musíte jíst po cestě na castingy, v autě a ještě to do sebe musíte rychle naháze.  Ani na jobech to není o moc jiné, musíte chvatat a kolikrát ani nemáte kde jíst. Taky jsem si všimla, že jim naprosto nevadí jíst vestoje. No prostě a jednoduše, strašné naviky. Na jednu stranu po vás chtějí, abyste hubli a jedli zdravě a na druhou stranu mě bookerka pořád nutí zkoušet Taiwanská jídla. Ne, opravdu to nemám chuť zkoušet a až se mi bude chtít, půjdu a koupím si to, a ne že si budu ochutnavat z jejího obědu. Navíc si myslím, že jídlo z jejich lunchboxu mi docela stačí. Není to špatné, ale všechno je proste strašně mastné a tak. Když se vás ptají jestli chcete kuřecí, vepřové nebo rybu, vždycky je jasné, že ať přinesou cokoliv, bude to smažené. Jasné, můžete se zeptat, jestli vám musou v 7/11 koupit salát, ale jen malo klientů rekne, že jo. Ale není všechno zas tak černé a naštěstí si můžu aspoň doma udělat něco normálního.:) Tak se koukněte, čím si tady plnim bříško:P

Snídaně - cornflakes se sojovym mlékem, grep a voda

Snídaně - cornflakes, jogurt, banán a voda

Oběd na jobu - "rizoto" se zeleninou a krevetami

Večeře - sushi, yum!

Snídaně -cornflakes, jogurt a voda

Večeře - okurka, cibule, tuňák, krekry

Stejná véča, akorát bez cibule

Oběd na jobu -klasický lunch box=rýže, zelenina, ryba

Afterparty svačina - banán, skořice, kukuřicné chlebíčky, káva

Pokus o dýňovou polévku, vypadá to strašně, ale chutnalo to dobře) 

Klasický lunch box na jobu= rýže, zelenina, vejce, ryba

Btw, zobrazuje se vám článek normálně, nebo vám to taky vynechává písmena s háčkama a čárkama, jako mě na tabletu?

Zamyšlení: Asi jsem už velká?

A tak mi trošku začíná chybět ta práva podzimní atmosféra. Ne, nechci si stěžovat, že se mám špatné, to vůbec. Jen mi trosku chybí to barevné padající listí, pochmurná rána.. Ono tady je sice taky podzimní doba, začíná být chladněji, sluníčko zachází brzo a má takovou tu podzimní barvu, ale listí tu není podle mých představ.. Vlastně nic tu není tak, jak bych si podzim představovala. V mých představách je podzim plný barevného listí, zality sluníčkem, občasný déšť, mlhavá rána. Všichni nosí kožené bundy a sály, dlouhé teplé svetry.. Ale takový není podzim asi nikde. Jen v mých představách.         

Každopádně, nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by oslavoval podzim, ba naopak.. Ale teď na mi to tak nějak začíná chybět. Ono když jste od mala na něco zvyklí, asi to k vašemu životu patří a vy to dříve či později začnete postrádat, ačkoli jste si mysleli, že ne. Nikdy jsem nebyla ten typ člověka, který by oslavoval Halloween. A teď si tak trošku začínám pomyslet na to, že by bylo hezké si třeba vydlabat dýni. K tomu se pojí i to, že právě teď hledám něco, co by mi takovou tu klasickou podzimní náladu navodilo, a tím by mohla být i obyčejná dýňová polévka, no ne?

No, asi už jsem na všechny tyhle "maličkosti" velká nebo jak to nazvat. Je to asi dva roky zpátky, kdy se pro mě i vánoce staly takovou, jak to říct, takovou rodinnou sešlostí a snad bych se i obešla bez dárků. Udělalo by mi radost napéct cukroví, provonět byt vanilkou a vším tím vánočním kořením, s maminou připravit štědrovečerní večeři, posedět s rodinou u stolu a hezky si popovídat a být jednoduše spokojená, že jsme všichni hezky pohromadě... Čím dál víc si začínám vážit toho, že můžu chodit, když jsem doma, s maminou na kávu a jen tak se ve všem tom chaosu pozastavit. Vážim si toho, že máme čas jen na sebe. Pak když se vyskytne ta vzácná chvilka a tatík má čas a my si třeba můžeme všichni dojít na oběd, je to pro mě něco úžasného. To je taky jeden z důvodu, proč mám rada, když mě taťka s mamkou vezou občas do Prahy nebo pro mě musí chudáci dojet, protože nejede autobus, to si pak všichni tři vždycky dojdeme na kávu a je to opravdu příjemné. A že vynechávám bráchu? Ne toho nevynechávám, jen brácha je ten typ člověka, který nemá potřebu někam moc chodit a ikdyž ho třeba delší dobu nevidím, pořád vím, že ho mám. Pořád je to můj velkej brácha a kdykoliv, cokoliv, vždycky vím, že mě podrží! Pak me v téhle chvílích mrzí, že nemám čas na to, abych mohla navštěvovat babičku s dědou, protože lepší prarodiče nikdo nemá! I proto jsem "vděčná" za to, že předtím než jsem odletěla nám dělali doma okna. Bydlela jsem teda týden u babičky s dědou a ačkoliv jsem byla kolikrát protivná, nic se nemůže vyrovnat večerním rozhovorům s babičkou. Protože nikdo vám nepoví víc než vaše babička.

No, pěkně jsem odbočila od tématu, že? Ale to nevadí, měla jsem potřebu tuhle svoji myšlenku někam napsat a i kdyby vás to nezajímalo, mě je to jedno. Třeba tuhle myšlenku jednou někdo najde a donutí ho to zamyslet se nad svým životem. Samozřejmě nikdo nejsme dokonalí, ani já ne. Ačkoli mám svoji rodinu moc ráda a vážím si každé chvilky s nima, pěkné je prudím a když si to pak uvědomím, je pozdě, ale opravdu mě to mrzí. Přeci jen, co bych byla bez mojí rodiny? Nic, ani bych neexistovala.

228 Peace Park, National Taiwan Museum

Myslím, že s klidem mužů prohlásit, že Peace Park se tenhle park nejmenuje jen tak pro nic za nic. Stačilo mi projít "bránou" do parku a připadala jsem si jak v jiném světě. Jako první mé uchvátilo to, že Taiwan, stejně jako Čína, je pěkně rušné místo a v tomhle parku jakoby se zastavil čas, který jinak neúprosně běží. Všichni si poklidně sedí, pomalu se procházejí a užívají si tu atmosféru. Ani já jsem nebyla výjimkou a opravdu jsem si tenhle malý ráj vychutnala!

 Nevím, jaký to mělo smysl, ale dědečkové se po těch kamínkach procházeli, tak jsem to taky zkusila. Pro moje zničené nohy báječné!

 Jen tak si sednout k jezírku a nasávat atmosféru.

Do National Taiwan Museum jsem se opravdu těšila a musím říct, ze svým způsobem jsem byla zklamaná.. Čekala jsem víc expozic, ale i tak toho bylo dost k vidění. Asi nejvíc mě zaujala expozice z konce 20.století(ne, není to ta na obrázku). Jak to říct, i tak to je jedno z "must visit" míst. Protože sídlí v tom krásném parku a vstupné je směšných 20 dolarů a pokud máte ISIC, jen 10.

 V 228 Peace Park se také vyučuje a cvičí původní bojové umění, což byla další úžasná věc. Na fotce teda nejsou zadní bojovníci:D, ale můžete si tam klidně jen tak přijít zacvičit, setřást ze sebe stres. Dokonce i jen tak, v košili, odběhnout při pauze z práce.

Co říct závěrem? Dobře jsem udělala, že jsem neseděla doma a vyrazila právě tam. Sice teď už nemám ani korunu, avšak stálo to za to!
Taky jsem měla včera job a konečně bylo všechno bez problémů. Milí klienti, milí fotograf a makeup artist, paráda! O to menší paráda bylo jen to, že to byl overtime, ale i to jsem zvládla:)
A jak se máte vy doma? Připravujete výzdobu na Halloween? Já si asi usetrim na dyni a něco si pro lepší pocit vyzdobim:D 

Taipei, Taiwan

Ahoj všichni!!
Jak se vám daří tam daleko? Já vám budu vyprávět, jak jsem se měla první dny tady v Taipei.
Začnu asi tím, jak jsem letěla. Odlétala jsem brzo ráno z letiště v Praze a mířila jsem rovnou do Amsterdamu. Let trval asi hodinu a 45 minut a v Amsterdamu jsem měla hoooodně času, než jsem měla ve svoji cestě pokračovat. Takže jsem ča. Zabijela tím, že jsem seděla ve Starbucksu a užívala si tu pohodičku. Pak jsem taky koukala po obchodech a objevila naprosto úžasné sešity a diáře. Ale jeden takový miláček za 20e? Ne, děkuji. Následovala kontrola před vstupem do letadla. Tam jsem se docela bála, protože jsem měla zlé tušení, že něco není v pořádku už v Praze, když ten typek zkoumal dlouho můj kufr. Blbec! Kdyby mi řekl co je špatně, nemusela jsem se pak v Amstru tak rozcilit! Ok, byla to i moje chyba. Ale připadala jsem si jako když pašuju drogy, jak mě v Amstru prohledávali. Kdo jste tam odtud letěl, asi víte, že vás zavřou do takové baňky a následovně prohledávají tak pečlivě, že paní neopomenula zkontrolovat i mou podprsenku!:D pak si mě pan zavolal, jestli to je můj kufr. No měla jsem tam sprcháč a drahou masku na vlasy, kdyby mi ti chytraci zase ztratili kufr, chyba!!! O obojí jsem přišla, ačkoliv jsem na frajera zkoušela cokoliv!
Následovalo další překvápko. Mezipřistání v Bankoku? To mi nikdo neřekl, sakra! Okeyla, po nesmírně namahavem letu, všech možných kontrolách a nevím čem ještě, jsem konečně doletela do Taipei a opět se strachovala, že nemám kufr! Naštěstí po nějaké době dorazil a já šla na další, asi miliontou, pasovou kontrolu a? Opět problém, protože blbá zrzka nevyplnila na priletovem papírku adresu, kde bude bydlet. Nakonec jsem ji teda radši vyplnila a jestli bude problém, ať si to reší agentura!!!!
Uf, konečně na mě čekal driver a vezl mě do agentury. Ejhle, ani jsem se nerozkoukala, nevzpamatovala z toho, že bylo najednou okolo 30 stupňů a už jsem měla casting! A ten casting dokonce vyšel. Což znamenalo, že jsem druhý den pracovala. A když jsem se celá zničená, nevyspala, a nevím co jeste, vracela na byt, volala mi bookerka, že mám další práci hned druhý den. Říkala jsem si jak je tohle možný? Ale je to dobry, mohlo by to tak jít dál:D včerejší focen. Jsem si strašně užila. Focení sluečnich brýlí bez jakéhokoliv namáhavého pozovani, milý klient, focení venku a jenom 4 hodiny. Krása!!
Večer už jsem se nezmohla na nic jiného, protože jsem domů přišla okolo 8, něž si pustit Kačeří příběhy a nic nedělat. Ba ne, ještě jsem napsala dopis a dneska se vydám hledat poštu:D


Taky jsem zapomněla, že mě v agentuře měřili a musím zhubnout a prý nejlíp přes víkend, aha. Další věc je, že tady teď dost prší:( prý je tu někde blízko zase nějaký tajfun, a tak bude pršet a foukat vítr. Ostatně to jsem si včera hned všimla, že žádný vlahý letní vánek to nebyl:D
No, to bylo bylo asi všechno, o čem jsem si chtěla postěžovat nebo se s tím pochlubit:D Kdyby jste třeba chtěli vědět něco víc, zeptejte se na Asku. Taky mě můžete sledovat na Instagramu.

Ještě bych vás chtěla poprosit, máte nějaké hezké písničky? Já furt nejsem schopna sestavit si ten playlist.. Děkuju!!:)

Tady pár fotek našeho zabordelého bytu:D

Ten hroznej bordel, je něco, co mi tu fakt vadí.. Ani ten kus nočního stolku, co vidíte cedle moji postele není můj a je tam pěknej bordel:(