A v takových chvílích jako je takhle si říkám:" Přestaň už být jako
malá, Ivano!" Jenže snadno se to říká, těžko vykonává. Možná jsem
udělala velkou chybu, možná ne. Rozhodně jsem ale udělala něco, co bude
pro tyhle dvě osoby pěkně napínavá věc. Možná to tak mělo být a možná
taky ne, ale pokud to vyjde, bude to ještě sakra zajímavé. Místo toho,
abych se učila(a že toho vážně není málo) tady přemýšlím, fotím blbosti a
koukám na film "Lásce na stopě" a mám chuť udělat tu bláznivou věc jako
ve filmu, ale to už jsem propásla. I tak jsem si však připadala jako ve
filmu. Nikdy jsem nevěřila, že by někdo mohl něco takového udělat a
přeci. No, nevadí. Tohle všechno je pryč a já se můžu jen ptát, bylo to
správné? Nebo se taky můžu ptát, proč takové věci vůbec dělám.
Tyhle
chvíle jsou.. Nejsou příjemné. Všechno kolem a kolem vás donutí
přemýšlet. Donutí vás to přemýšlet ať už o tom, co všechno jste udělali
špatně nebo dobře a jaké to mělo či má následky. Však nikdy nezapomenu
na ten cigaretový dým ve vlasech, procházky ve tmě a úsměvy. A při pití
svařáku si vždycky vzpomenu.
V těhle chvílích mám taky chuť se
zachovat nějak, jak by se nikomu nelíbilo a mě by to přitom bylo
příjemné. V takových situacích si přeju být na vlastní noze a dělat, co
se mi zlíbí a nebo být jednoduše sama, chodit a přemýšlet.
Mám ráda procházky ve tmě.
Teď,
nejen v těhle situacích, bych se taky nejraději někam ukryla. Nemám
ráda ty pohledy lidí, nemám ráda soudy lidí. Nemám ráda soudy těch lidí,
kteří mě neznají, nemám ráda to, co si myslí. Kdybych se mohla zachovat
jako malá a někam utéct, nemůžu..
Chci poznat někoho, kdo mě
nebude znát, kdo nikdy neslyšel moje jméno a bude mě chtít poznat. Chci
se seznámit s někým, kdo nebude mít předsudky a bude na mě hodný. Chci
někoho, kdo na mě bude mít čas kdykoliv. Chci kamaráda.
Chci abych
mohla říct všechno, co potřebuju říct a nikdo mě za nic neodsuzoval.
Chci, abych mohla dělat věci po svém a nikdo mi v ničem nebránil.
Já vím, chci moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat