Červená mě uporoznila

Že se vánoce pěkné rychlé blíží? Vůbec bych to nepostrehla, kdybych dnes nepřišla do Starbucksu a nesmala se na me z regálu vánoční, červená, nabídka! Že je 6.listopadu? Nebýt mého "kalendáře", kde si škrtám kolik dní mi zbývá do odletu, nepoznala bych to. Proč? Protože tady je všechno úplně jiné. Jak už jsem psala, žádný barevný podzim a že by se chystal přijet Martin na bílém koni? Ani náhodou. Směle si troufám říct:,,Díky Starbucks, že jsi mi připomenul, že ten čas se opravdu blíží!"

To mi trochu připomíná, že bych měla začít realizovat svoje nápady na dárky. Ale tady? Asi to bude trošku oříšek, ale rada bych. Zdá se mi, jakoby to bylo naschvál, že brácha s tatikem mají svátek i narozeniny zrovna v dobe, kdy jsem pryč. Dokonce i Deda oslaví narozeniny bez mojí přítomnosti. Což mě snad mrzí ještě víc, protože to propasnu jen o dva dny... A to znamená, že musím vymyslet nějakou pěknou kulisarnu, aby mu to nebylo líto, aneb my se s dědou pořád musíme postuchovat!:P Doufám, že až se vrátím domů, udělám si alespon dva dny volná od učení a zkoušení na to, abych upekla nějaké dobré vánoční cukroví. Při nejmenším musim, musím upéct pernicky, linecka, pracny, snehulacky a  rohlíčky! Bez tohohle cukroví by nebyly vánoce a kupovane? Ty stojí za prd! A nemluvím o tom, že kupovane cukroví vám jen těžko provoni být. Doufám, že to zvládnu. Taky se už těším, až s tatkou budeme jak blázni dělat každoroční vánoční úklid(bože, doufám, ze to nečte..:D) Ne vážně, já se na to těším. Těším se taky až s maminou budeme připravovat štědrovečerní večeři, až budu prostirat stůj a zdobit stromeček, balit dárečky a strachovat se, aby je někdo neviděl nebo nenašel(mamko!) A vůbec, těším se domů! Není to o tom, že bych se měla špatně, že by se mi stýskalo, vůbec ne. Je to o tom, že mám vánoční čas strašně ráda, ikdyz čím jsem větší, má to odlišné duvody. 

Teď mě čeká ještě měsíc pěkně tady v "teplicku"(ano, ochlazuje se a já jsem nucena nosit bundu a silonky) a pak přijde sok. Z téhle nereálné reality budu muset do školy. Na zkoušky. Strašně moc učení mě bude čekat a já se bojím jako čert krize(říká se to tak, ne?). Zvládnu to? Vážně se bojím. Bude to tak strašně krátká doba.. Dokážu to? 

A jaké to bude až po příletu zavitam do školy? Jak se ke mě budou chovat mi spolužáci, kteří už skro ani neví jak vypadam? Jaká bude jejich reakce? Jak to zvládnu? Na to snad ani nechci pomyslet, ten strach a úzkost mě teď docela pohltila.. Člověk si rychle zvykne na odlišný svet, kde se musí starat sám o sebe. Ale tady je to jiné. Agentura je tak trochu jako vaše druhá rodina a takřka neprijdete do styku s nikým, kdo by vás mohl tak zlomit. Tak zlomit jako třeba spolužáci. Ano, agentura je vlastne vase druhá rodina. Tedy, moje.

A tak se ptám znovu, zvládnu to..?